Sabot

Obecně se název Sabot používá jako označení pro podkaliberní střely, ačkoliv se jedná o její vložku, která vymezuje dno, pro vymetení střely, a prostor střely menší ráže než je ráže hlavně a zajišťuje správnou polohu střely v hlavni zbraně, připevněné buď ke střele, nebo uvnitř hlavně či nábojnice a odpadávající při opuštění ústí hlavně.

Může také vymezovat prostor menší střely v nábojnici než je hrdlo nábojnice.

Díky tomuto zařízení tak vzniká větší plocha, na kterou mohou působit hnací plyny, než je pouze základna menší střely. Účinná aerodynamická konstrukce letové střely ne vždy vyhovuje účinné vnitřní balistické konstrukci pro dosažení vysoké úsťové rychlosti.

To platí zejména pro střely šípového typu, které jsou dlouhé a tenké pro nízkou účinnost odporu vzduchu, ale příliš tenké pro střelbu z hlavně o stejném průměru, aby bylo dosaženo vysoké úsťové rychlosti.

Hnací plyny vytvářejí vysoký tlak a čím větší je základní plocha, na kterou tlak působí, tím větší je čistá síla na tuto plochu.

Nejčastěji se s ní můžete potkat u brokových nábojů, kde sabot je tvořen jedním kusem a obklopuje základnu a boky a zajišťuje utěsnění potřebné k vymetení broků nebo jednotné střely z hlavně. Sabot v brokovém náboji je vyroben z lehkého materiálu, který se  skládá z několika podélných částí a které drží na místě nábojnice. Když je střela vystřelena, sabot blokuje plyny, poskytuje významnou konstrukční podporu pro zrychlení při výstřelu a nese hromadnou nebo jednotnou střelu ven z hlavně. Když střela se sabotem dosáhne ústí hlavně, náraz při dopadu na nehybný vzduch odtrhne části sabotu od hromadné nebo jednotné střely a umožní ji pokračovat v letu.

APDS (Armour Piercing Discarding Sabot) nebo také APFSDS (Armour Piercing Fin Stabilized Discarding Sabot) jsou střely stabilizované křidélky a nikoliv rotací, což je předurčuje zejména pro užití s hladkým vývrtem hlavně, například tankového kanónu.