Měna: CZK EUR
Menu
Přihlášení Košík 0
Váš košík je prázdný :(

Petice pro regulaci soukromých zbraní ze strany EU

Armed

Zveřejňujeme tuto výzvu Mgr. Pavla Černého, protože je stále aktuální.

Petice pro regulaci soukromých zbraní ze strany EU

Oslovujeme tímto veškeré střelnice, střelecké kluby, majitele prodejen zbraní, jakož i ostatní podnikatele v tomto oboru...

 
A s nimi také i všechny střelce, myslivce, vyznavače airsoftu a military stylu, členy klubů vojenské historie.
 
Ale i majitel většího nože, či uživatele jakéhokoliv (zatím) běžného sebeobranného prostředku.
 
A vůbec, všechny spoluobčany zdravého rozumu…
 
       Nedávno jsem takhle seděl a koukal se na jednu ze svých nových zbraní – a v tu chvíli jsem si představil, že by mi je jednou měli sebrat. Ale ne, že bych něco provedl, ale jen tak, z politické zvůle „pánů shora“ či ve jménu jakési módní politické korektnosti, ženoucí se jako velká vlna v rozličných souvislostech celou sjednocenou Evropou. Já o své zbraně rozhodně přijít nechci. Ale proti tomu jednou (a to že to přijde, je jisté a nemá nic společného s nějakými apokalyptickými vizemi, spíše jen selským zdravým rozumem…) sám zhola nic nesvedu. Stejně tak, bude-li nás deset, nebo i sto či tisíc. Srnu to: potřebuji k tomu VÁS VŠECHNY. Musí nás být jednou statisíce – taková síla lidí a i politický tlak se počítá. Nejen v nějakých Čechách, ale už má pořádnou váhu i v takové organizaci, jako je Evropská unie. Až se zas najde populistický politik, co se namísto zákazu bojových psů či omezení násilných počítačových her začne zajímat o vždy vděčné téma zákazu soukromých zbraní (zvláště, přijde-li nějaký nešťastný masakr, jako na Slovensku v Devínské) buďme prosím nachystaní – mějme už v té době nejlépe již několik set tisíc podpisů. To je už řádná ukázka vůle obrovské masy lidí, se kterou se musí už opravdu počítat. A o tom je přeci demokracie, i když s námi politici často tuto hru vedou všelijak… Nejméně jim to pak vezme chuť politicky se dotýkat „ožehavého“ tématu, které u velké části společnosti může ověřeně vzbudit odpor. A o to vlastně jde…
     Máme toho zkrátka dost a zkusili jsme konečně prostě NĚCO DĚLAT. A vytvořili jsme petici, která vyjadřuje, co chceme a o co tedy rozhodně nestojíme. A která také má potřebné regule a kterou pak budou muset brát v úvahu a věnovat (možná řádně skřípějíc zuby…) patřičnou pozornost…
     Posuďte sami, zda ji má smysl podepisovat, posílat, dále šířit, atd. My jsme přesvědčeni, že ano. A proto apelujeme na Vás: nedovolte, aby lenost, pohodlnost či prostě jen jakýsi pocit: „to zařídí doufám někdo jiný“.  Anebo: „mě se to netýká“, či „snad nejhorší nenastane“… Nikdo jiný to, jak se zdá, nějak zázračně nezařídí. Nepřijde nějaký mesiáš (a tím spíše nějaký „osvětový politik“). A týká se to opravdu všech, co mají zbraň, nejen lidí, co jí mají pro účely sebeobrany, ale i sportovních střelců, myslivců, atd. Nebo i takových skupin, jako jsou vyznavači airsoftu - i oni totiž mají totiž zbraně – i když kategorie D, tedy prozatím (nebo dokud někdo s puškou, naprosto podobnou reálné, udělá banku či unese autobus…). Bude to ale mazané, na to se připravme. Dle systémuu „postupné okrajování koláče“ zpočátku okleští jen jednu skupinu z právě jmenovaných, ale na ostatní pochopitelně dojde časem zákonitě též. Je to jak již s těmi pašíky, co prostě čekají, který půjde dříve a který o něco později… Na jatkách skončí tak jako tak. Stačí přeci jen trochu zdravého rozumu: není přeci donekonečna možné, abychom měli lepší „zákon o zbraních“, než například v New Yorku či Kalifornii – a i tito jsou zaštítěni tzv. 2. dodatkem ústavy o právu občana USA na zbraň. O to pak více, že jsme stále více pod vlivem zemí, ve kterých se kriminalizují i nože, nebo ženské nemohou nosit ani pepřové spreje, když jsou večer temným parkem domů. Možná proto vysvětlujte ve vlastním zájmu důležitost takové petice pro všechny „ty ostatní“ – tedy míněno ty, kteří zbraně nemají, o ně nestojí, či se jich bojí či je přímo odsuzují – i oni po určité osvětě zajisté mohou pochopit, že se jich to také týká. „Oni“ si totiž ve své bláhovosti myslí, že se jich prostě nějaký „zákon o zbraních“ netýká… Omyl. Jde jen o to, co se tam pak napíše, že je zbraní – v Holandsku například do něj zapracovali předměty, které by do té doby jen sotva mohlo někoho napadnout, že se někdy budou zakazovat – nejen zmíněné spreje či nože, ale i dokonce termíny jako „hole“ a to už zavání, uznejte řádnými nesmysly – přesto za klacek v ruce tam občan může být perzekuován asi dodnes. Racionalita vlád jde pak v takových případech stranou – oni jednak možná budou mít zbraň vždy v rámci svého vlivu a peněz (jako nyní např. v Rusku) a také oni, případně i jejich rodiny mají zpravidla ochranky a bydlí v dobře hlídaných, nanejvýš bezpečných obydlích a čtvrtích…
     Zkusme to prosím… Možná to nevyjde, ani přes největší snahu a úsilí. Ale jednou si můžeme říci: alespoň jsme to zkusili… A nečekali jen pasivně, „jak to dopadne“, nebo se nevysilovali v nekonečných vzájemných diskuzích na stejné téma, co stejně nemají větší význam – jednak se obvykle vedou jen mezi těmi přesvědčenými a pak také k žádnému výsledku prostě nevedou…  A nakvašené projevy z hospody (či v lepším případě střelnice) směrem k vládě, parlamentu či dokonce Bruselu, jsou jen k smíchu… Zkrátka pro ně jsme jen nějaká lůza, co se nikdy nespojí… Zmínění vepříci, kteří v ohradě jen trpělivě čekají, co se s nimi stane – a takové nás, pochopte, chtějí také mít…  Oblblé, a bezradné…
     Pro mě osobně zbraně v životě znamenaly moc – po dlouhá léta jsem učil tisíce policistů a příslušníků rozličných bezpečnostních složek užívat zbraň, aby v kritické chvíli mohla chránit jejich život. Coby zkušební komisař jsem stál u cesty dalších tisícovek těch, co si opatřovali zbraně pro soukromé účely a skutečně se podle svého nejlepšího vědomí s vědomí snažil posuzovat, kdo má a nemá skutečně mít nárok mít u nás zbraň. A psal i knížky o tom, jak se zbraněmi trénovat a co nejefektivněji a zároveň nejbezpečněji je používat... Někdo by tak mohl říci, že vše výše dělám jen ve znamení své obživy. Není tomu tak. Dokázal bych se, pevně věřím, živit i bezpočtem jiných věcí. Zbraně jsou ale pro mě nejen srdeční záležitostí, ale také jakýmsi symbolem svobody. A i pro to by nám měly zůstat.
 
Podumejte a případně konejte – nyní je to už jen na Vás. Tedy jen na každém z Vás…
 
Děláte to koneckonců sami pro sebe... 
 
                                                                                                                                                                                                                                                            Mgr. Pavel Černý
 
Sdílet na Twitteru Sdílet na Facebooku