Přišel nám do pošty e-mail s Peticí proti regulaci soukromých zbraní a sebeobraných prostředků ze strany EU.

Podporujeme tuto snahu zabránit EU odebrat nám možnost se bránit.

Petici a petiční arch můžete podepsat v prodejně ARMED v Praze, Karlíně.

 

Odkaz na petici

Odkaz na podpisový arch

 

 

 

 

 

 

Výzva

Oslovujeme tímto veškeré střelnice, střelecké kluby, majitele prodejen zbraní, jakož i ostatní podnikatele v tomto oboru...

 
A s nimi také i všechny střelce, myslivce, vyznavače airsoftu a military stylu, členy klubů vojenské historie.
 
Ale i majitel většího nože, či uživatele jakéhokoliv (zatím) běžného sebeobranného prostředku.
 
A vůbec, všechny spoluobčany zdravého rozumu…
 
       Nedávno jsem takhle seděl a koukal se na jednu ze svých nových zbraní – a v tu chvíli jsem si představil, že by mi je jednou měli sebrat. Ale ne, že bych něco provedl, ale jen tak, z politické zvůle „pánů shora“ či ve jménu jakési módní politické korektnosti, ženoucí se jako velká vlna v rozličných souvislostech celou sjednocenou Evropou. Já o své zbraně rozhodně přijít nechci. Ale proti tomu jednou (a to že to přijde, je jisté a nemá nic společného s nějakými apokalyptickými vizemi, spíše jen selským zdravým rozumem…) sám zhola nic nesvedu. Stejně tak, bude-li nás deset, nebo i sto či tisíc. Srnu to: potřebuji k tomu VÁS VŠECHNY. Musí nás být jednou statisíce – taková síla lidí a i politický tlak se počítá. Nejen v nějakých Čechách, ale už má pořádnou váhu i v takové organizaci, jako je Evropská unie. Až se zas najde populistický politik, co se namísto zákazu bojových psů či omezení násilných počítačových her začne zajímat o vždy vděčné téma zákazu soukromých zbraní (zvláště, přijde-li nějaký nešťastný masakr, jako na Slovensku v Devínské) buďme prosím nachystaní – mějme už v té době nejlépe již několik set tisíc podpisů. To je už řádná ukázka vůle obrovské masy lidí, se kterou se musí už opravdu počítat. A o tom je přeci demokracie, i když s námi politici často tuto hru vedou všelijak… Nejméně jim to pak vezme chuť politicky se dotýkat „ožehavého“ tématu, které u velké části společnosti může ověřeně vzbudit odpor. A o to vlastně jde…
     Máme toho zkrátka dost a zkusili jsme konečně prostě NĚCO DĚLAT. A vytvořili jsme petici, která vyjadřuje, co chceme a o co tedy rozhodně nestojíme. A která také má potřebné regule a kterou pak budou muset brát v úvahu a věnovat (možná řádně skřípějíc zuby…) patřičnou pozornost…
     Posuďte sami, zda ji má smysl podepisovat, posílat, dále šířit, atd. My jsme přesvědčeni, že ano. A proto apelujeme na Vás: nedovolte, aby lenost, pohodlnost či prostě jen jakýsi pocit: „to zařídí doufám někdo jiný“.  Anebo: „mě se to netýká“, či „snad nejhorší nenastane“… Nikdo jiný to, jak se zdá, nějak zázračně nezařídí. Nepřijde nějaký mesiáš (a tím spíše nějaký „osvětový politik“). A týká se to opravdu všech, co mají zbraň, nejen lidí, co jí mají pro účely sebeobrany, ale i sportovních střelců, myslivců, atd. Nebo i takových skupin, jako jsou vyznavači airsoftu - i oni totiž mají totiž zbraně – i když kategorie D, tedy prozatím (nebo dokud někdo s puškou, naprosto podobnou reálné, udělá banku či unese autobus…). Bude to ale mazané, na to se připravme. Dle systémuu „postupné okrajování koláče“ zpočátku okleští jen jednu skupinu z právě jmenovaných, ale na ostatní pochopitelně dojde časem zákonitě též. Je to jak již s těmi pašíky, co prostě čekají, který půjde dříve a který o něco později… Na jatkách skončí tak jako tak. Stačí přeci jen trochu zdravého rozumu: není přeci donekonečna možné, abychom měli lepší „zákon o zbraních“, než například v New Yorku či Kalifornii – a i tito jsou zaštítěni tzv. 2. dodatkem ústavy o právu občana USA na zbraň. O to pak více, že jsme stále více pod vlivem zemí, ve kterých se kriminalizují i nože, nebo ženské nemohou nosit ani pepřové spreje, když jsou večer temným parkem domů. Možná proto vysvětlujte ve vlastním zájmu důležitost takové petice pro všechny „ty ostatní“ – tedy míněno ty, kteří zbraně nemají, o ně nestojí, či se jich bojí či je přímo odsuzují – i oni po určité osvětě zajisté mohou pochopit, že se jich to také týká. „Oni“ si totiž ve své bláhovosti myslí, že se jich prostě nějaký „zákon o zbraních“ netýká… Omyl. Jde jen o to, co se tam pak napíše, že je zbraní – v Holandsku například do něj zapracovali předměty, které by do té doby jen sotva mohlo někoho napadnout, že se někdy budou zakazovat – nejen zmíněné spreje či nože, ale i dokonce termíny jako „hole“ a to už zavání, uznejte řádnými nesmysly – přesto za klacek v ruce tam občan může být perzekuován asi dodnes. Racionalita vlád jde pak v takových případech stranou – oni jednak možná budou mít zbraň vždy v rámci svého vlivu a peněz (jako nyní např. v Rusku) a také oni, případně i jejich rodiny mají zpravidla ochranky a bydlí v dobře hlídaných, nanejvýš bezpečných obydlích a čtvrtích…
     Zkusme to prosím… Možná to nevyjde, ani přes největší snahu a úsilí. Ale jednou si můžeme říci: alespoň jsme to zkusili… A nečekali jen pasivně, „jak to dopadne“, nebo se nevysilovali v nekonečných vzájemných diskuzích na stejné téma, co stejně nemají větší význam – jednak se obvykle vedou jen mezi těmi přesvědčenými a pak také k žádnému výsledku prostě nevedou…  A nakvašené projevy z hospody (či v lepším případě střelnice) směrem k vládě, parlamentu či dokonce Bruselu, jsou jen k smíchu… Zkrátka pro ně jsme jen nějaká lůza, co se nikdy nespojí… Zmínění vepříci, kteří v ohradě jen trpělivě čekají, co se s nimi stane – a takové nás, pochopte, chtějí také mít…  Oblblé, a bezradné…
     Pro mě osobně zbraně v životě znamenaly moc – po dlouhá léta jsem učil tisíce policistů a příslušníků rozličných bezpečnostních složek užívat zbraň, aby v kritické chvíli mohla chránit jejich život. Coby zkušební komisař jsem stál u cesty dalších tisícovek těch, co si opatřovali zbraně pro soukromé účely a skutečně se podle svého nejlepšího vědomí s vědomí snažil posuzovat, kdo má a nemá skutečně mít nárok mít u nás zbraň. A psal i knížky o tom, jak se zbraněmi trénovat a co nejefektivněji a zároveň nejbezpečněji je používat... Někdo by tak mohl říci, že vše výše dělám jen ve znamení své obživy. Není tomu tak. Dokázal bych se, pevně věřím, živit i bezpočtem jiných věcí. Zbraně jsou ale pro mě nejen srdeční záležitostí, ale také jakýmsi symbolem svobody. A i pro to by nám měly zůstat.
 
Podumejte a případně konejte – nyní je to už jen na Vás. Tedy jen na každém z Vás…
 
Děláte to koneckonců sami pro sebe... 
 
                                                                                                                                                                                                                                                            Mgr. Pavel Černý