Povinná vojenská služba

Pod pojmem povinná vojenská služba se rozumí povinnost občanů (tělesně i duševně způsobilých, obvykle pouze mužů) absolvovat vojenský výcvik. Jeho počátek bývá obvykle po dosažení plnoletosti, délka se v jednotlivých zemích různí od několika měsíců až po několik let (někdy též podle druhu zbraně).

Existuje však rovněž velká řada zemí (patří mezi ně i naše republika), které povinnou vojenskou službu nemají a spoléhají se na profesionální armádu, případně povinnou vojenskou službu koná jen část příslušné věkové skupiny. V některých zemích lze místo ní absolvovat též náhradní civilní službu, obvykle v sociálních službách.

Poznámka: Neplést s všeobecnou brannou povinností, což je povinnost občana plnit na požádání státu úkoly ozbrojených složek státu včetně podrobení se odvodnímu řízení, vykonávat vojenskou činnou službu či plnit jiné povinnosti. Je mnoho zemí, kde všichni způsobilí občané v určitém věkovém rozmezí podléhají všeobecné branné povinnosti, avšak jen v některých z nich existuje zároveň povinná vojenská služba.

První povinná vojenská služba byla zavedena ve Francii po revoluci koncem 18. století. Na našem území v roce 1868, délka služby byla tříletá, u námořnictva čtyřletá. Za první republiky od roku 1920 činila 14 měsíců, od roku 1924 18 měsíců a od roku 1933 dva roky. Po druhé světové válce až do roku 1990 byla rovněž dvouletá, poté byla postupně zkracována, až se závěrem roku 2004 skončila úplně. Od roku 2005 je česká armáda plně profesionální.