Stoupání vývrtu hlavně je charakteristika, která se týká vnitřního uspořádání hlavně střelné zbraně. Konkrétně se jedná o sklon žlábku vývrtu, který se pohybuje od ústí hlavně směrem k ústřelu. Tento sklon je důležitý, protože ovlivňuje míru rotace střely při průchodu hlavní.
Stoupání vývrtu hlavně má velký vliv na stabilitu a přesnost střelby. Při výstřelu zbraň vytváří tlak, který působí na zadní část střely. Díky stoupání vývrtu hlavně se střela začne otáčet kolem své osy. Tato rotace je zásadní pro udržení střely na správné trajektorii a minimalizaci odchylky.
Správně volené stoupání vývrtu hlavně závisí na různých faktorech, jako je délka a průměr střely, rychlost otáčení, aerodynamické vlastnosti střely a zamýšlená vzdálenost střelby. Stoupání vývrtu hlavně je obvykle vybráno tak, aby střela dosáhla stabilní rotace ihned po opuštění hlavně a letěla přesně na cíl.
Například u dlouhých zbraní, jako jsou pušky, je běžné, že mají vyšší stoupání vývrtu hlavně, což zajišťuje stabilní rotaci střely na delší vzdálenosti. U krátkých zbraní, jako jsou pistole a revolvery, je stoupání vývrtu hlavně obvykle nižší, protože zde se primárně zaměřuje na dostřel a účinnost na kratší vzdálenosti.
Správné stoupání vývrtu hlavně je důležitým faktorem pro dosažení přesné a stabilní střelby. Zohledňuje se při konstrukci zbraní a volí se s ohledem na požadované vlastnosti střelby a zamýšlenou vzdálenost cíle.