Platforma AK

Platforma AK, známá také jako pušky Kalašnikov či Avtomat Kalašnikov, je série automatických pušek založených na designu AK-47 Michaila Kalašnikova. Ačkoliv byly vyvinuty a z počátku vyráběny pouze v Sovětském svazu, jejich výroba se postupně rozšířila do více zemí tehdejšího východního bloku a k dalším spřáteleným zemím SSSR mimo Evropu. Jsou známé především pro svou odolnost, jednoduchost údržby a nízké náklady na výrobu. Jde o jednu z nejrozšířenějších zbraňových platforem na celém světě.

Historie

Druhá světová válka přinesla mnoho přelomových technologií a konceptů. Jedním z nich byly útočné pušky, se kterou přišlo ještě během války nacistické Německo. Jde o zbraň, která v sobě kombinuje vlastnosti samopalu a opakovací pušky. Výsledkem tohoto vývoje byla útočná puška Sturmgewehr 44 (zkráceně StG44), které bylo vyrobeno něco kolem půl milionu kusů. S touto puškou přišel také nový náboj 7,92x33mm Kurz, který vznikl zkrácením standardního náboje 7,92x57mm Mauser a odlehčením jeho projektilu. Takový náboj pak měl sice kratší dostřel, ale zároveň byla rychlejší palba nové útočné pušky stabilnější a tím pádem přesnější. 

Ještě před vznikem StG44 v Sovětském svazu zahájil svou kariéru zbraňového konstruktéra Michail Kalašnikov, který se zotavoval po zranění z války. Se svými prvními návrhy začal v letech 1942 a 1943, kdy se pokusil navrhnout nový samopal a kulomet pro náboj ráže 7,62x39mm. Do soutěže nakonec v roce 1944 vstoupil s poloautomatickou karabinou, která byla silně ovlivněna americkou puškou M1 Garand. Jeho návrh však neobstál proti konkurenční SKS-45 Simonov.

Po skončení Druhé světové války Sovětský svaz usiloval o vyvinutí a implementaci nové útočné pušky s ráží 7,62x39mm. V roce 1946 tak byla zahájena další soutěž, do které Kalašnikov vstoupil. Jeho první prototypy byly pušky fungující na principu odběru prachových plynů se systémem s krátkým zdvihem pístu nad hlavní, závěrem podobným jeho původnímu návrhu karabiny z roku 1944 a zakřiveným zásobníkem s kapacitou 30 nábojů. Tyto první návrhy se ukázaly jako spolehlivé a postoupily do dalšího kola soutěže. Došlo k dalším úpravám a po testech koncem roku 1946 jeden z Kalašnikovových kolegů prosadil další změny v konstrukci na zlepšení spolehlivosti. V listopadu 1947 tak byly dokončeny nové prototypy AK-47. Ty využívaly systém s dlouhým zdvihem pístu. Horní a spodní pouzdra závěru byla spojena do jednoho. Volič režimu střelby a pojistky byly sjednoceny do jediné páky na pravé straně pušky. Natahovací páka byla jednoduše připojena k nosiči závěru. To vše vedlo k zjednodušení výroby a logistiky. Tato verze měla u hodnotící komise obrovský úspěch, první armádní zkoušky s ní pak proběhly na začátku roku 1948. Poté, co se i u armády ukázal AK-47 jako spolehlivý v širokém rozmezí podmínek, byl roku 1949 definitivně přijat Sovětskou armádou.

rozšíření AK-47 po světě

Jedním z hlavních specifik AK-47 byla levná a velmi objemná výroba. Jelikož se v čase, co byl vyráběn, SSSR účastnil různých zástupných válek, tak využil tuto pušku jako způsob materiální podpory komunistických hnutí a jednotlivých státy. Tato distribuce v daných zemích položila základy pro kooperaci se sovětskou armádou, jelikož tím byla vybudována infrastruktura, kterou mohl SSSR využívat. Dodávkami těchto zbraní si tak Sovětský svaz zavazoval své spojence a vytvářel v nich závislost na svém vojensko-průmyslovém komplexu.

Ačkoliv bylo pravidlem, že běžné spotřební zboží bylo vždy kvalitnější na západě, tak zbraně jako AK-47 vylepšovaly východnímu průmyslu reputaci, že přeci jen v některých ohledech dokáže předčit ten západní. Sověti tak byli víc a víc odhodlaní tuto zbraň rozšiřovat po světě a dbali na pokračování ve vývoji nových variant, aby byla udržena konkurenceschopnost se západními mocnostmi.

Sovětský svaz se však potýkal ještě s jedním problémem. Na jeho území se nenacházel dostatek výrobních kapacit, aby byla uspokojena poptávka po těchto zbraních. Kvůli nutnosti vyzbrojení zemí Varšavské dohody začali Sověti vydávat svým spojencům licence pro výrobu AK-47. Mnohé státy této příležitosti využily mimo jiné pro podporu svých ekonomik a exportu. Krom SSSR tak různé varianty Kalašnikovu nově exportovaly i další země Varšavské smlouvy.

Mohlo by se zdát, že jednou z mnoha kopií AK-47 je také známý československý Samopal vzor 58. Ačkoliv jeho konstruktéři vycházeli z StG 44 i AK-47, tak vnitřní mechanismus této zbraně je kompletně odlišný a jeho systém závěru byl v kategorii útočných pušek úplnou novinkou. Ve srovnání s AK-47 má vz.58 vyšší kadenci o 200 ran za minutu, zároveň je u něho menší šance na zachycení nábojnice v komoře díky většímu otvoru pro vyhazování nábojnic. Celá sestava závěru vz.58 také na rozdíl od AK-47 zůstane po posledním výstřelu vzadu. Obě zbraně jsou tak systémově odlišné, mnohdy je však vz.58 mylně pokládán za jednu z licencovaných zbraní platformy AK.

Srovnání AK-47 a americké m16

M16 je vedle AK-47 také jedna z nejběžněji užívaných útočných pušek. Vznikla během Studené války a byla nasazena v mnoha konfliktech po celém světě od 60. let. Je proto přirozené, že naleznete mnoho různých článků i odborných publikací, jejichž cílem je podrobit tyto dvě zbraně srovnání. 

M16 byla do výbavy amerických ozbrojených složek zařazena v polovině 60. let. I přes některé počáteční problémy se prokázala její revoluční konstrukce a v současnosti jde o jednu z nejdéle používaných pušek v americké vojenské historii. Hlavním důvodem pro její vývoj byly velké nedostatky předešlé pušky M14, která se ve službách americké armády neosvědčila proti jednotkám používajícím AK-47 během války ve Vietnamu. Tyto zkušenosti nakonec vedly k vývoji pušky ArmaLite 15, ze které po pár modifikacích vznikla M16. Ta byla v porovnání s M14 mnohem lehčí, její palba byla stabilnější a skládala se z moderních kompozitních plastů, oceli a hliníkové slitiny. M16 byla časem adaptována dalšími americkými spojenci, což také vedlo k zavedení jejího náboje 5,56x45mm jako standardní ráže NATO pro útočné pušky. Obě tyto zbraně byly široce adaptovány nejen v zemích odkud pocházejí, ale i napříč celým světem. Zatímco je AK-47 stejně jako většina jeho nástupců provedena na ráži 7,62x39mm, M16 disponuje již zmíněnou ráží 5,56x45mm.

Nejde samozřejmě paušálně určit, která z těchto zbraní je lepší. To vše záleží na mnoha faktorech a podmínkách, za kterých se využívá. Lze však říci, že předností M16 je především její přesnost, jež je daná primárně lehčí municí. Nižší hmotnost nábojů také umožňuje uživateli M16 jich s sebou nést více. Díky lepší optice dokáže dobrý střelec s M16 zasáhnout cíl klidně i na půl kilometru, oproti AK-47 vykazuje značně přesnější mušku. Kalašnikov se na druhou stranu pyšní svou spolehlivostí a schopností obstát v podmínkách, ve kterých by M16 bez adekvátní údržby měla velké problémy. Na rozdíl od M16 tedy nevyžaduje tak pečlivou údržbu a pravidelné čištění. A stejně jako údržba je v případě Kalašnikovu jednodušší a levnější také výroba, což dokládá skutečnost, že jich do současnosti bylo vyrobeno mnohonásobně více kusů, než všech možných zbraní stylu AR-15.

nejvýznamnější zbraně na platformě ak

Ačkoliv tato zbraňová platforma vznikla v roce 1947, tak v následujících desetiletích spatřily světlo světa nové a lepší zbraně odvíjející se od původního designu AK-47. Zde jsou ty nejznámější.

AKM

Modernizovaná verze pušky AK-47, která byla do služby poprvé uvedeny roku 1959. Oficiálně sloužila u sovětské armády až do konce 70. let, do dnes však zůstává ve výzbroji po celém světě. Pro jeho výrobu byla nově použita technologie sváření kovových výlisků, výroba se tak zlevnila, zjednodušila a došlo k celkovému odlehčení zbraně o 700 gramů. Úderný mechanismus byl vylepšen, aby zabraňoval dopadu kladívka na úderník před úplným uzavřením závěru. Disponuje zpomalovačem kadence a chladičem ústí hlavně, který působí jako kompenzátor zdvihu. Může na něho být připevněn granátomet nebo bajonet. Některé jeho varianty mají plastové pažby. Na první pohled jej lze od AK-47 rozeznat podle doplněného kompenzátoru zdvihu na ústí hlavně a také menšího prolisu nad zásobníkem.

AK-74

Tato puška navazuje na AKM a byla vyvinutá roku 1974. Vzhledem k představení nové ráže 5,45x39mm bylo rozhodnuto o vytvoření nové řady pěchotních zbraní odpovídajících tomuto náboji. Nejzásadnější změnou u AK-74 je přidání úsťové brzdy v podobě masivního plynového nástavce na konci hlavně, ta sloužila k redukci zpětného rázu při střelbě, zejména v automatickém režimu. Došlo také k přidání přesnějších mířidel s možností drobnějšího nastavení a lisované ocelové zásobníky byly nahrazeny plastovými. U pozdějších variant bylo obložení kolem hlavně změněno ze dřeva na plast. Svého prvního velkého nasazení se dočkala na straně sovětských vojsk ve válce v Afghánistánu, do dnes však její modernizované varianty tvoří drtivou většinu pěchotních pušek užívaných zejména ruskou armádou.

AK-101

Tato puška byla vyvinuta na počátku 90. let v Rusku. Jedná se o obdobný design jako u AK-74, který v sobě kombinuje spolehlivost platformy AK a logistickou kompatibilitu s ráží 5,56x45mm NATO včetně prvků typických pro moderní útočné pušky. Tvoří ji kompozitní materiály, které snižují hmotnost a disponuje sklopnou pažbou. Většina novinek, které jsou přítomny u této pušky jsou viditelné v rámci celé série pušek AK-100. AK-101 je považována za exportní verzi AK-74M.

AK-12

Moderní pátá generace pušek Kalašnikov, která byla navržena v roce 2011. Disponuje ráží 5,45x39mm, avšak na žádost ruské armády byla sestrojena také puška AK-15 s ráží 7,62mm. Z hlediska ergonomiky se výrazně odlišuje od svých předchůdců. Má teleskopickou pažbu se západkou, která umožňuje pažbu složit na obě strany. Zároveň se jedná o první zbraň na platformě AK, která má volně plovoucí hlaveň. Byly také implementovány nové prvky pro kontrolu zpětného rázu a nalezneme na ní Picatinny lištu pro montáž optiky. Jednalo se o pušku, která měla být součástí rozsáhlé modernizace ruských ozbrojených sil. Po svém prvním představení se setkala s kritikou ze strany velení ruské armády a musela proto projít četnými úpravami. Ačkoliv byla produkce této zbraně zdržována z různých důvodů, od roku 2018 začaly být dodávány první pušky tohoto typu k přezbrojování ruských ozbrojených sil. I tak stále tvoří zanedbatelnou část jejich vybavení.

Současnost

V současné době tato platforma nabízí mnoho spolehlivých a světově známých pušek, které milují ozbrojené složky i civilisté nadšení do zbraní napříč světem. I přes existenci mnoha různých typů Kalašnikovu většinu vyrobených zbraní na této platformě stále tvoří původní AK-47. Z celosvětového hlediska tak tyto útočné pušky představují jedny z nejběžněji užívaných zbraní, se kterými se zcela nepochybně setkáme v mnoha probíhajících i budoucích válečných konfliktech.