Šavle

Šavle je jednoruční bodnosečná zbraň zakřiveného tvaru s jednostranným ostřím. Je tvarově značně rozmanitá, protože v průběhu doby a na různých územích se lišila délkou, šířkou a tvarem čepele, rukojetí, záštitou (košem), případně dalšími vlastnostmi.

Pravděpodobným předchůdcem šavle je staročínský rovný meč s jednostranným ostřím, který se mírně upravený používal i v Mongolsku a jižní Sibiři. Na něj navázaly východní (středoasijské) kočovné národy, od nichž se šavle v dnešním pojetí šířila již počátkem středověku všemi směry (Persie, Indie, Turecko, Arábie). Do Evropy se dostala na přelomu 9. a 10. století se vpádem Maďarů, pozvolna se šířila též prostřednictvím Kumánů na východní hranici Uher a turkických Bulharů na Balkánu. Další vlnu tvořil mongolský nájezd do Evropy před polovinou 13. století. Definitivní rozšíření přichází s pronikáním Osmanské říše přes Balkán do Uher a střední Evropy od počátku 16. století (šavle byly používány nejen útočícími Osmany, ale rovněž obránci, tj. Uhry, Poláky, Litevci, Kozáky a dalšími), do západní Evropy pak během třicetileté války.

Postupně se stala šavle spolu s kopím typickou zbraní jízdy, zatímco pěchota se začala spoléhat především na palné zbraně (důstojníkům však zůstala šavle jako poboční zbraň i nadále). Za evropský „zlatý věk“ šavle se dá považovat 18. a většina 19. století, přičemž jako skutečně používaná zbraň se uplatňovala ještě na počátku 20. století, výjimečně do začátku druhé světové války. V současné době se v některých armádách (i v české) používá stále, již ale jen jako ceremoniální doplněk při slavnostních příležitostech.

Šavle je spolu s fleretem a kordem rovněž jednou ze tří zbraní šermířského sportu patřícího k olympijským disciplínám.