Jedna vrstva je vyrobena z textilie s čnícími jemnými vlákny (očky). Ta druhá je pokryta sítí drobných nylonových háčků. Když se tyto vrstvy spojí na protější látku, tak se zachytávají podobně jako květy bodláku nebo lopuchu na srst zvířat nebo oblečení.
Tento patent spojení dvou vrstev vynalezl švýcarský inženýr Georges de Mestral v roce 1948 a to při procházce v Alpách. Všiml si, že semena lopuchu se lepí na jeho šaty i srst jeho psa. Svůj vynález pojmenoval „VELCRO“ podle francouzských slov „velours“, znamenající samet, a „crochet“, znamenající háček. V některých zemích se pod tímto názvem prodává, a často se jedná o obchodní známku.
Suchý zip je zhotoven tak, aby se dal velice snadno rozpojovat. Ovšem jeho odpor vůči bočním silám je obdivuhodný. Některé druhy jsou tak odolné proti síle smyku (boční síle), že například zip o ploše menší než 120 milimetrů čtverečních udrží váhu jedné tuny.
Suchý zip má největší využití v textilním průmyslu. Také může být často částí obuvi, různých brašen, batohů, vaků, potahů, stanů atd.
V kosmických lodích a na skafandrech se velcro využívá k přichytávání nástrojů, nákladu a dalších předmětů, aby se nemohli volně pohybovat v beztížném stavu. Je to jednoduchou a alternativou k vázání předmětů lany, sítěmi nebo používání kovových spojovacích mechanismů.
