Závěr

Zbraňová terminologie - co je závěr?

U opakovacích, samonabíjecích a samočinných zbraní se závěr podílí na vyhození použité nábojnice ze zbraně a zasunutí nového náboje ze zásobovacího zařízení do nábojové komory, u samonabíjecích a samočinných též na natažení bicího mechanismu (kromě samonabíjecích DAO).

Závěr opakovacích zbraní je vždy uzamčený a je ovládán ručně. Uzamčení je tvořeno několika ozuby zapadajícími za zajišťovací výstupky, vzácně se vyskytuje i tzv. blokové. U kulovnic bývá ovládání závěru většinou rotační, lze se však setkat i s přímotažným a zejména dříve pákou (lever-action). Drtivá většina brokovnic je dnes vybavena přímotažným ovládáním (pumpa), vyskytuje se však i ovládání pákou jako u kulovnic.

U samonabíjecích a samočinných zbraní rozlišujeme tři základní druhy závěrů - neuzamčený (dynamický), polouzamčený a uzamčený.

Neuzamčený závěr je pouze tlačen proti nábojové komoře silou vratné pružiny, která musí spolu s jeho hmotností stačit k tomu, aby se otevřel až poté, co střela opustí hlaveň. Používá se proto jen u pistolí a některých samopalů na náboje nižších výkonů.

Polouzamčený závěr je v zásadě neuzamčený, během pohybu střely v hlavni je však brzděn tlakem spalných plynů odebíraných z hlavně, případně mechanickým způsobem (např. válečky u některých typů H&K).

Uzamčený závěr je v okamžiku výstřelu pevně mechanicky spojen s nábojovou komorou a hlavní.

U pistolí je pak vždy odemčení spojeno s poklesem hlavně řízeným několika způsoby - systémem Browning - Colt (závěr je spojen s nábojovou komorou a hlavní uzamykacími výstupky na horní části hlavně, její pohyb je řízen řetízkem na spodku nábojové komory), Browning - FN (totéž, ale pohyb hlavně je místo řetízku řízen kulisou) a Browning - Petters (při uzamčení je závěr spojen s hlavní hranou nábojové komory opřenou o přední stranu výhozního okénka, pohyb hlavně je řízen kulisou). Vyskytly i jiné systémy uzamčení (např. kloubový - známý Luger P.08), v současnosti však drtivě převažuje systém Browning a jeho varianty.

U dlouhých zbraní musí být poloha hlavně stálá, uzamykání je proto řešeno obvykle rotačním (např. AR-15), méně často výkyvným (např. Sa 58) závorníkem.

U samočinných zbraní se lze setkat s termínem „střelba z otevřeného/uzavřeného závěru“. Většina automatických zbraní střílí z uzavřeného závěru, kdy v okamžiku stisknutí spouště je závěr v přední poloze. Některé samopaly a kulomety naopak střílejí z otevřeného závěru, kdy v okamžiku stisknutí spouště je závěr v zadní poloze. Jako výhoda tohoto způsobu se udává lepší chlazení závěru, nábojové komory a hlavně, protože v přestávkách mezi střelbou může vzduch proudit mezi závěrem a nábojovou komorou. Zásadní nevýhodou je však snížená přesnost střelby, protože při stisknutí spouště se uvolní závěr ze záchytu, po cestě vpřed nabere nový náboj za zásobníku a dosedne na nábojovou komoru. Pohyb hmoty závěru a její náraz na konci dráhy pak nutně ovlivní zamíření zbraně.