Samočinná zbraň

Samočinná nebo automatická zbraň?

Podle zákona o zbraních (119/2002 v platném znění) se samočinnou zbraní rozumí „palná zbraň, u níž se opětovné nabití děje v důsledku předchozího výstřelu a u které konstrukce umožňuje více výstřelů na jedno stisknutí spouště“ (příloha 1, část 1., bod 12).

Jinak řečeno, po výstřelu se automaticky napne bicí mechanismus, použitá nábojnice vyhodí ze zbraně a nový náboj dopraví do nábojové komory ze zásobovacího zařízení, takže zbraň je připravena k dalšímu výstřelu, který okamžitě následuje, je-li spoušť stále stisknuta. Samočinná (často nazývaná též jako automatická) zbraň takto střílí dávkou po dobu stisknutí spouště nebo dokud nedojdou náboje v zásobovacím zařízení.

Kadence při střelbě dávkou se může pohybovat v širokém rozsahu, u pěchotních zbraní 300-1200 ran/min. U ručních zbraní je však obvykle mezi 500-700 ranami/min, kulomety mívají kadenci větší.

Samočinné zbraně jsou až na výjimky dlouhé zbraně (pušky, samopaly, kulomety) a jsou typicky používány armádou, policií a dalšími státními ozbrojenými sbory. Většinou jsou konstruovány tak, že umožňují volit mezi střelbou dávkou a jednotlivými ranami, někdy navíc i dvoj- či třírannou dávkou.

Objevilo se rovněž několik konstrukcí pistolí umožňujících samočinný režim, vzhledem k prakticky nezvladatelnému zdvihu zbraně při střelbě dávkou se však nerozšířily.

V civilním vlastnictví se samočinné zbraně vyskytují jen výjimečně, protože je na ně třeba získat výjimku (samočinné zbraně spadají do kategorie zbraní A; jsou-li uznány jako historické, pak D).