Jak vybrat samonabíjecí pušku

Nejrůznější samonabíjecí pušky v mnoha rážích, provedeních, modelech i cenových relacích dnes tvoří nezanedbatelnou část prodejů každého většího prodejce zbraní. Aby se potenciální zákazník, jenž směřuje tak jako tak k neodvratnému rozhodnutí pořídit si nějakou takovou zbraň, alespoň rámcově orientoval, připravili jsme menšího průvodce aktuální nabídkou zbraní této kategorie.

Na začátku si pojďme vysvětlit, co je to vlastně kategorie samonabíjecích pušek. Jsou to dlouhé palné zbraně konstruované zpravidla na výkonné puškové náboje. Dnes je sice velmi rozšířená a stále rostoucí skupina zbraní na pistolové ráže, ale ty tvoří dnes již samostatnou skupinu a budeme se jim věnovat v samostatném materiálu.

Z hlediska konstrukce a designu lze samonabíjecí pušky rozdělit zejména dle určení, i když se toto dělení může různě prolínat a není nijak definitivní. Na jedné straně tedy najdeme typicky lovecké zbraně – a těm se upřímně věnovat nebudeme. Za prvé se u nás prodávají pouze na objednávku a za druhé jich je skutečně minimum. Tu největší skupinu tvoří zbraně taktické a sportovní. Kdekdo tady hned namítne, že to jsou přeci dvě kategorie, ale ono to tak úplně není pravda: pro oba účely lze užít shodné zbraně a největší rozdíly jsou v jejich osazení příslušenstvím, nikoliv v samotné konstrukci.

Samonabíjecí pušky vhodné pro sportovní a taktickou střelbu

Aktuálně se dá nabídka těchto zbraní na českém trhu rozdělit do čtyř hlavních skupin:

• zbraně na bázi AR-15 včetně různých pístových klonů a derivátů
• ​zbraně na bázi Sa vz. 58 včetně novovýroby
• zbraně na bázi AK
• ostatní (Galil, H&K, FN FAL, FN SCAR, Tavor, AUG, Mini-14/30 atd.)

Pušky AR-15

Výběr vhodné zbraně vycházející z původní Stonerovy konstrukce AR-15 a souvisejících vojenských typů M-16 a M-4 vydá na samostatný materiál, neboť nabídka jak kompletních zbraní, tak nejrůznějších komponentů k nim je skutečně nepřeberná. Nebudeme se tedy zde věnovat jednotlivým modelům zbraní od různých výrobců, ale spíše se obecně podíváme na kritéria, jež by měl potenciální zákazník zvažovat. Pokud jste se již rozhodli, že si chcete pořídit nějakou AR-15, čeká Vás ještě rozhodnutí o parametrech:

Plyn nebo píst? Na začátku si musíte rozhodnout, zda chcete naplno kompatibilní, klasickou AR-15 se systémem odběru spalných plynů působících přímo na sestavu závěru (tzv. DGI, Direct Gas Impingement) nebo preferujete nějaký „klon“ opatřený pístovým mechanismem (kde plyny odebírané z hlavně působí na píst a ten přenáší impuls na sestavu závěru). Obě řešení mají svá pro a proti a obě mají své odpůrce i zastánce. Mnoho argumentů o vhodnosti toho či onoho řešení je spíše v teoretické či akademické úrovni a postrádají odpovídající praktický základ. Rozhodně velkou výhodou DGI zbraní je oproti pístovým jejich vzájemná kompatibilita a tedy i kompatibilita (a dostupnost) dílů a doplňků. Pístové pušky, i když mnohdy z klasické AR-15 přímo vycházejí, nikdy nebudou kompatibilní zcela a navíc díky tomu, že byly vyvíjeny různými výrobci, nejsou kompatibilní ani mezi sebou. Pístové zbraně naopak oproti přímému odběru plynů nabízejí teoreticky vyšší spolehlivost díky takřka nulovému znečišťování závěru spalnými plyny, ale podle nás je to skutečně výhoda při běžném užití diskutabilní. Pokud se běžný civilní držitel pušky ke zbrani chová normálně a aspoň sem-tam provádí nějakou údržbu, rozdíl ve spolehlivosti skutečně nepozná.

Určení, způsob použití: Vzhledem k vysoké modularitě zbraní řady AR-15 si lze výslednou zbraň do značné míry „nadefinovat“ (pokud ne rovnou nechat zcela postavit). Jinak bude vypadat „á-erko“ pro nácvik CQB a jinak semi-sniper puška pro střelbu na větší vzdálenosti, nebo třeba speciál pro dynamickou sportovní střelbu.

Z výše uvedených požadavků se dostaneme k jednomu zásadnímu technickému parametru, jenž úzce souvisí zejména s požadovaným efektivním dostřelem dané zbraně, resp. dálkou střelby, jíž budeme provozovat jako primární: Délka a typ hlavně a její vývrt (případně komora). Do pušek AR-15 je nyní dostupná celá řada nejrůznějších hlavní a ne každý se v nabídce orientuje, takže je dobré se o tomto parametru informovat a věnovat mu pozornost. Na samotnou hlaveň pak navazuje řada dalších volitelných možností, jako je délka plynovratného systému, předpažbí, mířidla, úsťové zařízení atd.

No a poslední rozhodující parametr je obsah měšce, tedy rozpočet na danou zbraň. Jen pro ilustraci, jak široká je aktuální nabídka: Absolutní low-end AR-15 stojí kolem 17-18 tisíc, naopak na opačném konci cenového spektra najdete i v běžném prodeji zbraně s cenovkou přes 100 tisíc a na objednávku se dodávají i mnohem dražší pušky.

Sa vz. 58 a klony

Legendární československá „osm-a-padesátka“ je logicky jednou z nejrozšířenějších a nejžádanějších samonabíjecích pušek na našem trhu. Absolutní většina těchto zbraní vznikla přestavbou z původně vojenských plně samočinných „samopalů“, nicméně z hlediska legislativy se nejednalo o jejich „úpravu“, nýbrž o „výrobu“. Původně vojenské, plně samočinné zbraně posloužily jako polotovar, jako jeden z mnoha dílů pro výrobu nové zbraně a nejsou tak z hlediska očekávané evropské legislativy považovány za „zbraně upravené z původně samočinných“. Existuje zde naprosto minimální množství zbraní tohoto typu skutečně vyrobených jako zcela nové, i v jiných rážích než původní 7,62 x 39, ale jde skutečně o výjimky.

Na domácí trh dodává a v průběhu doby dodávalo samonabíjecí klony Sa vz. 58 několik výrobců. Řešení úpravy jejich modelů byla různá, lišila se i kvalita provedení, případně následná kvalita povrchových úprav atp. Dnes je důležité si říci, že pokud někdo trvá na tom, že chce „uloženku“, „en-zet“, „první kvalitu“ atp., má smůlu. O co jde? Těmito pojmy se označují dnes již beznadějně vyprodané kousky vznikající úpravou skutečně zcela nových, nepoužitých Sa vz. 58. Zdrojem původně vojenských zbraní byly samozřejmě armádní přebytky a jako první se logicky vykupovaly co nejhodnotnější zbraně: uloženky (nestřílené zbraně z rušených útvarů), NZ (nedotknutelné zásoby), případně zbraně po přejímkách v různém stupni opotřebení (nejlepší – jednička). Dnes na pultech prodejců narazíte zpravidla na bývalé vojenské „dvojky“, tedy zbraně v různém stavu opotřebení. Pozornost je třeba věnovat zejména deformaci pouzdra zbraně v místě, kde se uzamyká závora a případně otisku nosiče v přední části pouzdra, a dále pak samozřejmě hlavni. Hlavně mohou mít opotřeben jak vývrt, tak mají mnohdy díky hrubému zacházení různě poškozeno ústí.

Z hlediska možností výběru různých modelů či provedení – odhlédneme-li od různých názvů a označení propojených s konkrétními výrobci – nabídka do značné míry kopíruje původní vojenské modely. Na trhu jsou tedy zejména „základní“ verze Sa 58 s pevnou pažbou (P – pěchotní) nebo se sklopkou (V – výsadková), případně poněkud raritní verze PI (pevná, infra) s nestandardní lištou na levé straně pouzdra, na níž je dnes obtížné cokoliv nainstalovat. Zajímavou alternativou jsou „padesátosmy“ se zkrácenými hlavněmi, jež jsou o něco kompaktnější a kupodivu tato úprava zpravidla nemá vliv na přesnost.

Co je aktuálně u mnoha těchto zbraní, je o poznání horší než originální povrchová úprava. Samopaly vz. 58 byly původně ošetřeny speciálním dvousložkovým vypalovacím lakem typicky šedé barvy, nicméně mnohdy tato povrchovka vzala za své při přestavbě zbraní na semi. Výrobci to pak řešili různě, nicméně snad s výjimkou dnes tak populárního Cerakotu se nenašel nikdo, kdo by původní šedý lak nahradil stejně kvalitní úpravou. Největší problém to je samozřejmě na hlavni, která byla u původních zbraní rovněž lakována a pokud se zahřeje, většina soudobých povrchových úprav tyto teploty neustojí.

Tuning „58“ je pak samostatná kapitola nabývající občas zcela absurdních rozměrů, kdy nadšení majitelé koncepčně i morálně poněkud obstarožní zbraně navyšují její cenu (nikoliv hodnotu) nejrůznějšími tuningovými díly, jež na konci mohou pořizovací cenu zbraně převýšit několikanásobně. Existují samozřejmě „rozumné“ doplňky, jimiž se „osm-a-pade“ za vcelku slušných nákladů dá výrazně vylepšit, ale každý si musí zvážit, jak moc chce zrovna zde investovat.

Za zvážení rovněž stojí potenciální životnost jak celé zbraně, tak důležitých dílů a jejich případnou dostupnost. U vz. 58 se to týká zejména závory, závorníku a úderníku, pomineme-li rovnou celé pouzdro a hlaveň. Součásti závěru jsou aktuálně ještě relativně dostupné, nicméně zásoby se jednak tenčí a jednak podle nové legislativy se do budoucna počítá s tím, že tyto díly budou muset mít výrobní číslo, ověření zkušebnou a budou považovány za hlavní části zbraně. Toto všechno přinese nemalé náklady a promítne se do ceny těchto dílů, bohužel mnohde v řádu několikanásobku.

Zbraně řady AK (Avtomat Kalašnikova)

Nejen na našem civilním trhu se již řadu let objevují nejrůznější varianty legendárního „á-káčka“. Počínaje od čínských Type 59, přes rumunské, maďarské, bulharské, výhochodoněmecké, jugoslávské či originální sovětské zbraně, až po moderní „klony“ stavěné od počátku jako semi-auto (s přestavbami AK na semi je to legislativně shodné jako u 58), dá se pořídit poměrně mnoho různých variant v obou standardních rážích (tedy 7,62 x 39 a 5,45 x 39). Jinak samozřejmě existuje i relativně široký výběr ze zbraní v jiných rážích, zejména pak 223 Rem.

Základ zbraně je v tomto případě vždy takřka stejný a vychází z původního sovětského modelu AKM s lisovaným a nýtovaným pouzdrem. Jednotlivé modely se liší zejména provedením a kvalitou periferií, tedy pažby, před- a nadpažbí a pistolovou rukojetí. Vysoce hodnocené jsou zejména polské pušky, ať již původně vojenské či z novovýroby.

„Kalach“ obecně je odolná a relativně spolehlivá puška, nicméně její popularita je tady u nás samozřejmě upozaděna rozšířeností a oblíbeností domácí Sa vz. 58. Akáčko si pořizují zejména fandové značky (či spíše typu) obecně, nicméně najdou se i tací, kdo pušky řady AK cíleně vyhledávají kvůli nějaké vlastnosti. Příkladem mohou být třeba aktuálně velmi obtížně dostupné výsadkářské verze AK-74 (AKS-74U), což je velmi kompaktní a přitom relativně výkonná zbraň.

Pokud se někdo rozhodne „Kalacha“ vylepšit nějakými doplňky, je třeba upozornit na fakt, že na rozdíl od řady AR-15 nejsou pušky AK mezi sebou mnohdy kompatibilní. Jedná se sice o příbuzné zbraně shodné konstrukce, ale mnohé rozměry se mohou více či méně lišit a pak může být s instalací nějakého doplňku (ale třeba i s kompatibilitou zásobníků) trochu problém.

Asi největším handicapem valné většiny pušek řady AK je obtížná instalace nějakého zaměřovače. Až do uvedení nejmodernějších variant pušek řady AK-100 do ruských ozbrojených sil postrádaly tyto zbraně až na výjimky jakékoliv montážní rozhraní a to samozřejmě platí pro naprostou většinu zde prodávaných civilních variant. Řešení sice existují, ale ve srovnání s puškami AR-15 je v tomto ohledu Kalach hodně znevýhodněn.

I když jsou pušky AK světově proslulé pro svou životnost a odolnost, nelze očekávat, že přežijí vše a nikdy nebudou potřebovat servis či náhradní díly. A v tomto ohledu to na domácím trhu také není nijak slavné, i když se leccos sehnat dá (kupodivu třeba z USA, což je u původně ruské – pardon sovětské - zbraně pikantní).

A ti další, neméně legendární...

I když jsme další zbraně shrnuli všechny do jedné skupiny, neznamená to, že by snad byly méně významné než tři předchozí. Mnohdy je tomu naopak, ale naše prodejní statistiky ukazují, že naprostá většina zákazníků si pořizuje některou z těch tří a jen velmi malá část sáhne po některé z dalších zbraní. Mnohdy to jsou už držitelé alespoň jedné, ale spíše i všech tří „majoritních“ zbraní a další si pořizují na rozšíření portfolia. Netvrdíme ovšem, že si nikdo jako svou první pušku nekoupí třeba SCAR od FN America, ale moc takových zákazníků asi není a pro ně tento článek stejně není určen.

Jaké další zbraně lze tedy zahrnout do výběru Vaší samonabíjecí pušky (a proč)? Na první místě je asi třeba doplnit, že v předchozím výčtu zbraní jsou typově vlastně jen tzv. útočné pušky, tedy zbraně na puškový náboj středního balistického výkonu. Důvodem je samozřejmě primárně cena střeliva. Nicméně i když se s mnoha AR-15 osazenými dlouhou hlavní a s kvalitním střelivem dá střílet až na dálky kolem 800 m, rozhodně to není ani běžné, ani vhodné. Proto spousta střelců hledá obdobné zbraně s vyšším výkonem (typicky náboj.308 Win.). Zde jsou cesty dvě: Jedna varianta je prakticky jakákoliv nová zbraň v této ráži (nebo třeba i v dnes stále více populárnější 6,5 Creedmoor), počínaje nejlevnějšími AR-10 (cca 50 tis.) až třeba po zmiňovaný SCAR-17s nebo H&K MR-308. Druhou variantou je pořízení nějaké military surplus zbraně. Zde je na výběr z více možností, jen namátkou můžeme uvést FN FAL, Galil, H&K G-3 nebo Berettu BM-59. Zde kromě užitné hodnoty získáváme i kus zbraňové historie, na straně druhé je ale efektivita tohoto řešení snížena omezeným výběrem, vždy ne zcela vyhovující technickou specifikací, omezenou dostupností dílů a příslušenství atd.

Další skupinou jsou ne tolik rozšířené samonabíjecí (útočné) pušky odlišných konstrukcí, což z nich dělá trochu takové bílé vrány: Steyr AUG, IWI Tavor, B&T APC, H&K SL-8 nebo HK243 nebo třeba Ruger Mini-14/30. Toto už jsou zbraně pro skutečné fandy a vyznavače odlišnosti (i když třeba Ruger Mini klidně může být považován za rozumnou volbu pro někoho, kdo nemá rád „military“ vzhled všech ostatních zbraní). Speciálně s bul-pup zbraněmi budete na mnoha střelnicích rozhodně středem zájmu. Z hlediska ceny jsou mimo běžný okruh zákazníků také exkluzivní pušky SIG řady SG-550 nebo také SCAR-16s. U mnoha z těchto zbraní je jedním z důležitých hledisek i dostupnost zásobníků a také jejich cena.

Ve výčtu samozřejmě nesmí chybět ani moderní domácí produkce, tedy samonabíjecí verze nových útočných pušek Armády ČR, modelová řada BREN. Aktuálně je v nabídce již jen modelová řada BREN 2 Ms v rážích 223 Rem. a 7,62 x 39, bohužel pouze s hlavněmi délky 11“. Tomu odpovídá i nevelká délka předpažbí. BREN je určitě zajímavá zbraň, nicméně jeji atraktivitu snižuje právě pouze jediná konfigurace (byť ve dvou rážích) a na straně druhé relativně vysoká cena.

Nakonec nelze než nezmínit i samotné kořeny kategorie samonabíjecích či útočných pušek, jež mají dnes samozřejmě zejména sběratelskou hodnotu. Nicméně mnohýmy střelci jsou tyto zbraně nadále vyhledávány a mnozí z nich také dosud aktivně střílí, takže sem s nimi: Prakticky první „útočnou puškou“ světa byla americká karabina M1 (M1 Carbine), jež je ale výkonově o něco níže než to, co dnes nazýváme útočnými puškami. Jejím handicapem je dnes jednak vyšší cena, a to jak zbraně samotné, tak zejména střeliva. „Plnotučné“ samonabíjecí pušky z té samé éry jsou buďto americký M1 Garand, nebo sovětské pušky Tokarev SVT-40 či hůře dostupný Simonov AVS-36. Průkopníkem z druhé strany fronty byl zejména Stg-44 nebo jiné německé konstrukce (G 41, G 43, FG 42), ale zde se pohybujeme buďto u skutečných sběratelských rarit nebo případné novovýroby, v obou případech však za velmi vysoké ceny. Naopak relativně dostupné a přitom vůbec ne špatné mohou být sovětské a čínské karabiny Simonov SKS-45. Poněkud hůře dostupné jsou československé pušky vz. 52 (tam je navíc problém s dostupností střeliva 7,62 x 45) i vz. 52/57, a i zde platí, že zásobníky jsou prakticky nedostupné.

Doufáme, že tento stručný, rozhodně ne vyčerpávající a úplný přehled Vám může alespoň trošku se zorientovat v problematice tak široké, jakou je kategorie samonabíjecích pušek.

V některém z příštích materiálů se budeme věnovat jednak samostatnému a obsáhlému tématu „Výběr pušky typu AR-15“ a následně se podíváme i na čím dál oblíbenější karabiny typu PCC, tedy dlouhé zbraně na pistolové střelivo.

Pokud potřebujete poradit s výběrem zbraně nebo doplňků nebo si chcete nechat postavit vlastní AR-15 na míru, kontaktujte nás na zbrane@armed.cz.

Ondřej Dušek

Nové zbraně a střelivo přidáváme na e-shop každý týden. Projděte si náš kompletní sortiment pistolí, malorážek, opakovacích a samonabíjecích pušek nebo brokovnic na Zbrojní průkaz , ale také plynových a perkusních pistolí nebo vzduchovek. Pokud zbroják nemáte, zkuste teleskopické obušky, obranné pepřové spreje nebo jiné sebeobranné prostředky. Naši prodejci vám s výběrem rádi poradí.