Střelný prach

Střelný prach

Střelný prach je v původním složení směs dusičnanu draselného, dřevěného uhlí a síry. Jedná se o nestarší známou výbušninu pravděpodobně poprvé vynalezenou v Číně někdy mezi 7. a 9.stoletím. Podle legendy přišli čínský vynálezci na tuto výbušnou směs zatímco se snažili přijít na formuli pro elixír věčného života.

Střelný prach se začal využívat pro výrobu pyrotechniky nebo v lékařství. Nejznámější využití je však samozřejmě jako výbušnina. Už v desátém století existují prameny o použití střelného prachu v bitvě. A to za vládnutí dynastie Song, která bojovala proti nájezdům kočovných Mongolů. Už tehdy dokázali s použitím střelného prachu vyrobit několik různých druhů zbraní jako například granáty, miny nebo dokonce plamenomet.

Takhle pokročilá válečná technologie jim pomohla zahnat nájezdné Mongoly zpět. Čína se pokusila udržet si technologickou výhodu, kterou jí dával objev střelného prachu a zakázala prodej a vývoz dusičnanu draselného za hranice.

I přes tyto optaření se tajemství střelného prachu rozšířilo po Hedvábné stezce přes Indii na Blízký východ a až do Evropy. První zmínka o střelném prachu z evropských pramenů je z druhé poloviny 13.století. Zbraně využívající střelný prach tedy už byly součástí konfliktů Stoleté války. V českých zemích jako první používali ve velkém palné zbraně husité v 15.století.

Recepet na střelný prach se samozřejmě také měnil a zdokonaloval podle potřeby a využití. Typické složení původního střelného prachu (také se mu přezdívá černý střelný prach) je přibližně 75% dusičnanu draselného, 15% dřevěného uhlí a 10% síry. V praxi se střelný prach vyrábí buď pro trhací práce s nižším obsahem dusičnanu draselného v rozmezí 60–70 % a pro vojenské využití s obsahem dusičnanu 74–75 %.