Nakládání se střelnými zbraněmi a střelivem v civilní sféře upravuje zákon 119/2002 Sb. v platném znění, tj. včetně všech novel. V jeho třetím díle (§§ 16 až 30) jsou upraveny veškeré záležitosti týkající se ZP.
Zákon rozlišuje pět skupin ZP:
V závislosti na tom, jakou skupinu (nebo skupiny) držitel vlastní, se liší i možnosti nabývání střeliva a nošení zbraně a rovněž věk, od něhož lze danou skupinu získat.
Popišme si stručně postup pro získání ZP:
Vzhledem k tomu, že pro získání zbrojního průkazu musí žadatel splnit určité zákonem stanovené podmínky (§ 18, odst. 1), je třeba si předběžně ověřit, zda tomu tak skutečně je, aby mělo vůbec smysl o získání ZP uvažovat. Z praktického hlediska běžného zájemce se jedná především o:
Pokud toto splňujeme, je dobré si ujasnit, jak se chceme zbraním a střelbě (i v budoucnu) věnovat. Z toho vyplyne, jaké skupiny ZP budeme chtít (z praktických i finančních důvodů se obvykle nový ZP nepořizuje jen pro jednu skupinu, ale pro několik - velmi oblíbená je např. kombinace A-B-E).
Poté je vhodné absolvovat praktickou přípravu na střelnici pod vedením zkušeného instruktora (není povinná, ale nanejvýš žádoucí) a současně teoretickou samostudiem uvedeného zákona. Pro usnadnění této části existují internetové stránky, na nichž se můžeme učit a trénovat otázky, s nimiž se pak lze setkat v teoretické části zkoušky.
Cítíme-li se dostatečně teoreticky i prakticky připraveni, na příslušném oddělení policie ČR (Odbor služby pro zbraně a bezpečnostní materiál místně příslušné podle našeho trvalého bydliště) podáme přihlášku ke zkoušce odborné způsobilosti. K této přihlášce je nutné přiložit potvrzení od svého obvodního lékaře o tom, že jsme pro získání ZP zdravotně způsobilí (je třeba počítat s tím, že nám ho nemusí dát na počkání, ale může si vyžádat dílčí posudky od specialistů, např. očního nebo psychologa). Policie nám pak určí (obvykle po dohodě) čas a místo (střelnici) naší zkoušky. Máme-li tu možnost, je vhodné zvolit střelnici, na níž jsme se připravovali.
V určený čas se dostavíme na příslušnou střelnici. Zkoušku vede zkušební komisař za přítomnosti dvou policistů. Po ověření totožnosti nás zkušební komisař stručně seznámí s průběhem zkoušky. Poté rozdá formuláře teoretické části a po uplynutí stanoveného času (více než dostatečného, jsme-li dobře připraveni) je vybere a vyhodnotí. Získali-li jsme alespoň minimální potřebný počet bodů (závisí na zvolených skupinách ZP), postupujeme do dalšího kola, jímž je tzv. manipulace. V ní podle pokynů komisaře prokazujeme, že spolehlivě zvládáme bezpečnou manipulaci se zbraní. Ta může být buď jen krátká (pistole) nebo dlouhá (malorážka, brokovnice) nebo obě, podle toho, o jaké skupiny žádáme. Pokud zdárně zvládneme i manipulaci, postupujeme k závěrečné disciplíně, což je střelba. Opět zbraní nebo zbraněmi podle zvolených skupin. Splníme-li i tuto část, vystaví nám komisař potvrzení o úspěšně složené zkoušce odborné způsobilosti.
S vyplněným formulářem žádosti o vydání zbrojního průkazu a přiloženým potvrzením o odborné způsobilosti spolu s fotografií dokladové velikosti se opět obrátíme na příslušné oddělení policie, kde si pak ZP po jeho zhotovení vyzvedneme.
Chceme-li si ZP rozšířit, tj. přidat další skupinu, zažádáme na příslušném formuláři, k němuž je třeba přiložit dokladovou fotografii, čerstvý zdravotní posudek a doklad o odborné způsobilosti pro požadovanou skupinu ne starší 1 roku. Vzhledem k rozdílným požadavkům jednotlivých skupin na počet bodů v teoretické části zkoušky a různým zbraním v praktické to může být problém. Obvykle to vyžaduje novou zkoušku.
ZP je vystavován na 10 let, pouze skupina D na 5 let. Je možné si zažádat o vydání nového ZP navazujícího na původní. Potřebujeme k tomu vyplněný příslušný formulář, čerstvý posudek o zdravotní způsobilosti a dokladovou fotografii. Žádost se podává na příslušném oddělení policie nejvíce 6 a nejméně 2 měsíce před uplynutím platnosti stávajícího ZP.
Získání ZP něco stojí (střelectví prostě není levný koníček). Obnáší poplatky policii a zkušebnímu komisaři, které jsou pevně dány, a proměnnou složku, což jsou platby obvodnímu lékaři a případným specialistům, platbu za střelnici při zkoušce a náklady na praktickou přípravu (střelnice, instruktor, zapůjčení zbraně, střelivo). V souhrnu je v každém případě třeba počítat s několika tisíci Kč. Rozhodně to však je dobrá investice. Někdy se může hodit a zachránit třeba i život nám nebo někomu z rodiny, přestože všichni doufáme, že se do takové situace nikdy nedostaneme. Nesrovnatelně pravděpodobnější však je, že se nám ze střelby stane celoživotní koníček, při němž potkáme spoustu podobně naladěných a rozumných lidí.