Montážní rozhraní současných zbraní - jak vybírat?

Dnes je naprosto běžné, že velká část střelců osazuje svoje zbraně – a to jak zbraně krátké, tak dlouhé – nejrůznějším příslušenstvím a doplňky. Pro připevnění takovýchto dílů pak slouží různé adaptéry, montáže, upínky, třmeny, kroužky atd. atd., jež je ovšem třeba nějak také připevnit na samotné zbraně. Zařízení, pomocí nichž se takové doplňky na zbraně připevňují, se nazývají montážní rozhraní (mounting interface) a tvoří tak vlastně přechodku mezi zbraní a instalovaným příslušenstvím. Podíváme se zde na to, s jakými montážními rozhraními se dnes nejčastěji můžeme setkat a také se zaměříme na jejich výhody a nevýhody.

Obr. Svítilna Surefire X300 na pistoli S&W M&P (vlevo) a příslušenství na předpažbí útočné pušky (vpravo)

Picatinny, Keymod a M-LOK

Toto jsou tři dnes nejčastěji užívaná montážní rozhraní, jež sice vznikala zejména jako vojenské standardizované montážní systémy, ale všechna již pronikla naplno i na civilní trhy. Zaměříme se tedy zejména na tato tři rozhraní, ale určitě nějaký prostor věnujeme taky historii jejich vývoje a pobavíme se i o dalších, méně rozšířených či nestandardních řešeních.

Picatinny a-ka Mil-Std 1913 a-ka NAR

Obr. Puška M16A4 se čtyř-railovým předpažbím KAC RAS a flat-top pouzdrem s railem

Asi nejznámějším a nejrozšířenějším montážním standardem je dnes původně vojenský systém vyvinutý americkou státní zbrojovkou Picatinny Arsenal a následně standardizovaný v amerických ozbrojených silách pod označením Mil-Std 1913 (Mil-Std = Military Standard) v roce 1995. Poprvé se toto řešení jako standard objevilo na karabinách M4A1 a puškách M16A3/A4, nejprve na horní straně pouzdra (tzv. flat-top upper receiver) a následně na tzv. quad-rail předpažbích RAS/RIS (Rail Accessory System / Rail Interface System) od společnost Knight´s Armament. Cílem zavedení tohoto standardu bylo zjednodušení pořizování různých doplňků dodatečně instalovaných na zbraně tak, aby nemuselo být u každé položky vždy podrobně specifikováno rozhraní, pomocí něhož má být toto příslušenství na zbraň nainstalováno.

Obr. Karabina M4A1 s tzv. quad-rail předpažbím Knight´s Armament RIS s nasazenými krytkami; horná strana pouzdra zbraně je rovněž opatřena railem (flat-top upper receiver)

Tzv. Picatinny rail ideově a částečně i rozměrově vychází z tehdy dosti populárního montážního rozhraní společnosti Weaver Optics (tzv. Weaver Rail). Weaver nalezneme na mnoha zbraních dodnes, rozhraní se nadále vyrábí a používá, nicméně Picatinny standard je jednoznačně vytlačuje i na civilních zbraních. Nejpodstatnějším rozdílem mezi raily Weaver a Picatinny je to, že u railu Picatinny jsou přesně definovány i příčné drážky a pole, zatímco u railu Weaver příčné drážky nemusejí být vůbec (a je tak definován pouze příčný průřez railem, tzv. profil). Pokud už na Weaveru drážky jsou, mají zpravidla menší šířku než Picatinny. Z toho plyne, že veškeré příslušenství určené pro rail Weaver lze zpravidla nainstalovat na rozhraní Picatinny, naopak to nejde. Většina pistolí s montážním railem na přední části rámu pak používá rozhraní Weaver, neboť tyto raily mají zpravidla pouze jednu příčnou drážku, ale mnohdy je tato drážka stejně široká jako u railu Picatinny – vzniká tak jakýsi hybrid obou rozhraní.

Obr. Základní rozměry Picatinny railu

Poslední evolucí Picatinny railu je jeho standardizace v rámci NATO. Původní americký standard Mil-Std 1913 byl v rámci NATO zaveden pod označením STANAG 2324. Následně byl s významným přispěním společnosti B&T přijat nový standard STANAG 4694 NAR (NATO Accessory Rail), jenž více specifikuje styčné plochy mezi railem a instalovaným příslušenstvím, což má zajistit vyšší pevnost, přesnost a odolnost spoje.

Nová montážní rozhraní: Keymod a M-LOK

I když má rail Picatinny jednak prvenství tím, že jde o první standardizované montážní rozhraní v rámci ozbrojených složek a jednak jde o prověřené a spolehlivé rozhraní, má i určité nevýhody.

Tyto nevýhody se nejvíce projevují na dlouhých předpažbích, kde naprostá většina polí tohoto railu zůstává nevyužita. Tyto nevyužité části railů zvyšují zbytečně objem a hmotnost dané součásti, prodražují její výrobu a pokud není rail řádně obroben a dokončen (začištěn), výrazně zhrošuje pohodlnost úchopu. Na tyto výhrady zareagovali vývojáři a výrobci různými řešeními, např. odstraňováním nepotřebných railů a ponecháním pouze jejich exponovaných částí, ale také vývojem zcela nových montážních rozhraní. Jednou z cest u puškových předpažbí byla možnost si kratší sekce Picatinny railů připevnit pomocí šroubů do předvrtaných otvorů v jinak hladkém předpažbí. Taková předpažbí jsme mohli vidět třeba na puškách ADC, DPMS nebo na předpažbích UTG. Myšlenka to nebyla špatná, ale stále jí chyběla standardizace – rozteče a velikosti šroubů byly u všech uvedených možností odlišné, takže na dané předpažbí pasovaly vždy pouze raily od jeho výrobce.

Řešení nakonec bylo nalezeno a do současné doby se z něj